Výchova a péče o štěně ve věku 8-9 týdnů života.
Jorkšírský teriér
Všechny lumpárničky a nepříjemnosti malého štěněte vyváží to, že vás bude váš pejsek velmi milovat - bude přítulný, přátelský a oddaný po celý svůj život, a nikdy vás nezradí. Bude to váš nejlepší přítel po celý svůj život - a to není zrovna tak málo, že ano?
Štěně ve věku 8 - 9 týdnů
Výchova k čistotnosti:
Štěňátko jorkšírka zcela jistě chováme v bytě, takže je velice nutné, aby zachovávalo čistotu. Nejhorší proto budou první týdny. Malé štěně má také velice malý močový měchýř a tak každou chvilku dělá loužičky. Loužičku pejsek dělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, okamžitě jej vezměme na trávník nebo prostě na místo kde svou "potřebu" v klidu vykoná. Pokud vykoná potřebu na správném místě, velice radostně jej pochválíme, můžeme přidat i drobný pamlsek - třeba kousek piškotu ale nikoliv ne uzeniny nebo slaný sýr!
Je doporučeno vykonávání potřeby doplnit i povelem např. čůrej apod., protože po čase štěně bude i na hlasový povel chápat co se po něm chce. Nesmíme zapomenout, že když štěně udělá něco, co jsme po něm chtěly, ať je to cokoliv musíme jej velice pochválit a pohladit, také pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat např. ke dveřím, ze kterých se chodí ven, protože ví, že čůrat se chodí ven. Schopnost učení je u každého štěněte jiná a proto nemůžu s jistotou říci, kdy se zrovna vaše štěně naučí hygieny. Jo to otázka dní ale třeba i týdnů. I během hry je na štěněti poznat, že se mu chce vyvenčit- přestane si hrát, je roztěkané nebo začne očichávat podlahu. Postup je již uveden níže, ale přesto znovu upozorňuji, že po "dobře vykonané práci" je třeba štěně pochválit! Pokud je štěně samo doma a přijde člen rodiny, pejsek se vzbudí a je třeba se mu již několikrát popsaným způsobem věnovat a vyvenčit jej. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku.
Používání trestů:
Jestli je to možné, naprosto se vyvarujeme fyzického násilí, nátlaku či jiného donucení, které by mohlo být pro štěně bolestivé. Mohlo by si k vám vypěstovat záporný vztah. Jestli musíme násilí použít, popadneme jej za kůži na krku, zavelíme "FUJ" - s citem. Štěně musí poznat, že provedlo něco špatného a musí vědět co, ale nesmí se to přehánět. Jinak by štěně bylo sklíčené, ustrašené a nemělo by vás rádo. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná a neustávající motivace, tj. co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně.
Vítání:
Štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto se vždy k němu sehneme ( nebo vezmeme do náruče ) a přivítáme se s ním. Zároveň ho tímto učíme, aby na nás neskákalo.
Návyk na vodítko a obojek:
Velmi brzy zkusíme nasadit obojek, který ho nesmí škrtit. Pokud se brání, snažte se jej rozptýlit hračkou. Vždy obojek nasaďte jen na malou chvíli a po chvilce jej znovu sundejte. Každý den dobu s obojkem prodlužujte do té doby, než si štěně na obojek zcela zvykne. Po té připojte vodítko a zkuste se na chvíli projít. Nesmíme jej k pohybu nutit trháním vodítka, vždy jen mírný tah. Pokud se brání a couvá, okamžitě vodítko povolíme. Snažíme se pozornost štěněte upoutat hračkou nebo třeba pamlskem tak, aby nás následovalo, podaří li se, musí přijít velká pochvala. Poté necháme štěňátko v klidu a později opatrně opakujeme. Při správném postupu se štěně velmi rychle naučí s vodítkem spolupracovat.
Štěně si hraje:
Čím je štěně starší, tím je divočejší a s tím musíme počítat. Štěněti opatříme dostatek hraček, a nepoužíváme takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, a proto nepoužíváme také hračky příliš malé. Necháme jej bydlet v místnosti, kde toho může drbat co nejméně, a dáme mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, vezměte jej ven, aby se proběhlo a unavilo - únava je individuální, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na Vaše ruce a nohy, snažíme se ho vždy zaujmout jeho hračkou a pakliže se jí chytne, pochválíme ho. Musíme si přiznat, že pokud štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíme a štěně zůstává samo doma, odstraníme vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci - např. elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny... a také vše, co by mohlo zničit - např. obuv, oblečení, koberečky, atd. (zpočátku se snažíme nechávat štěňátko samotné co nejméně a dobu, na kterou odcházíme, postupně prodlužujeme - aby si postupně zvyklo a vědělo, že se zase vrátíme…)
Styk s lidmi a jinými psy:
Štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi - malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, a lidé je chtějí hladit, ale nesmí se to přehánět! Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi - naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň si udělá určitou zkušenost pro život - pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později až bude starší, bude se na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, a v ne poslední řadě se zdravými psy. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu. (VELKÝ POZOR ! )
Zdraví:
Štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utváří společně se vztahy k lidem. Ale pozor - nechejme jej stýkat jen se psy, které dobře známe, a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci - hlavně psinku a parvovirózu naštěstí malé. Ale proč ta přísnost, říkáte si teď, moje štěně je přece očkované! Chyba lávky - jednou z věcí, o které se obecně velmi málo ví je to, že u i malého očkovaného štěněte je určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou ochranou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve třech měsících. Tehdy se provádí další očkování - organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. Nenecháme štěně na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat.
Výživa:
Od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často byste měli štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně (lépe 5x). Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso - svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům a to je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně - nadýmají), nudle, rýže, apod. je v poměru 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné - ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla ( Dokážete-li to, např. zabraňte svému štěněti v zimě konzumaci sněhu ), protože ho může potkat akutní střevní katar. Z toho plyne, že nejen sníh, ale vše zmrzlé jako potrava je pro štěně nebezpečné.
V dnešní moderní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata - na granule pozor, krmíme ve velmi malých dávkách ! V žaludku nabírají potom až 4x svůj objem a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě ! Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody - během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá čím granule chroupat… Namočené granule ovšem nikdy neskladujeme - a když je kupujeme v pytli v obchodě, vřele Vám doporučuji koupit naprosto nejčerstvější podle data výroby na obalu. Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách a ve větším množství mu škodí, a že sůl ve velikém množství působí jako jed. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá - z toho také vyplývá, že nepodáváme uzeniny, které pochopitelně psům velmi chutnají, u dospělých je podáváme v rozumných malých dávkách a to jen občas, a u malých štěňat to neděláme vůbec.
Odčervení:
Štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak, a v případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.
Závěr:
Rozdíly mezi štěňaty jsou natolik veliké, že objeví-li se opravdu vážnější problém, obraťte se na chovatele, který dobře zná nejlépe Vaše plemeno a matku, ať Vám poradí - jeho rada bude určitě ta nejodbornější.
